Elektrický design v lidském těle

Austral International, John W. Karapelou

napsal Craig Savige
přeložil J. Podmolik

V minulém století mimořádně vzrostla závislost naší společnosti na elektřině a na všech zařízeních s ní spojených. Kolik z nás by si dokázalo opravdu představit, jaké by to bylo bez elektřiny? Přesto elektřina a zařízení, které ji využívají, tady jsou od začátku stvoření!

Elektřina samotná může být definovaná jako pohyb nebo proud malých nabitých částic, obvykle elektronů. Některé materiály jako kovy a různé druhy kapalin, umožňují pohyb nabitých částic (nebo vedou el. proud) lépe než jiné. Využívání elektřiny nám umožnilo vyvinout zařízení, která mění elektrickou energii do nějaké jiné formy energie-např. tepla (vaření), světla (elektrické žárovky), pohybu (elektromotory).

Člověk nebyl první, kdo využil elektřinu a dal ji do práce. Když se například podíváme na lidské tělo, obzvláště na nervový systém, měli bychom usoudit, že designer lidského těla musel mít velmi podrobnou znalost elektroniky a musel znát, jak využívat elektrickou energii, aby ji měnil do jiných forem energie. Když zvážíme škálu funkcí (tj. na atomových a mikroskopických úrovních), můžeme se jen divit nad důmyslnou moudrostí božského ve stvoření.

Centrálního nervového systému, který je řídícím centrem obsahujícím mozek a páteřní míchu, a okrajového (periferního) nervového systému, který sestává z nervů připojujících další části těla k řídícímu centru. Pomocí kombinace elektrických a chemických procesů je nervový systém využívaný k řízení funkčnosti celého lidského těla.

Vědci v podstatě uznávají, že nervový systém je vybudovaný podle elektrického designu. Vědecká literatura popisující nervový systém je plná odkazů na teorii o elektřině a elektrická zařízení, která dnes člověk využívá. Takové odkazy zahrnují technické výrazy jako baterie, měniče, motory, pumpy, kalkulátory, transmitery, elektrochemický potenciál, systém obvodů, dvojkový systém, proud, odpor, napětí, kapacitní odpor, náboj.Obtížnost popisu nervového systému bez používání takového výraziva prokazuje stvořitelovo porozumění před existencí elektrických vynálezů člověka.

Základní stavební jednotkou nervového systému je nervová buňka, které se říká neuron. Mozek samotný sestává hlavně z neuronů. Pod mikroskopem vypadá neuron jako chobotnice s mnoha chapadly. Neuron může přenášet elektrický impuls k dalšímu neuronu (viz Jak naše nervy přenášejí informaci?). Síť elektrických impulsů nám umožňuje přijímat informace z fyzického světa a pak je posílat do našich mozků a naopak. Bez neuronových obvodů by se naše těla kompletně zastavila jako bychom městu vypnuli dodávku energie.

Jeden autor učebnice konstatuje týkaje se nervového systému: “Mluvíme o něm jako o lokálním (nebo nejosobnějším) obvodu nebo mikroobvodu.Pro určitý typ mikroobvodu je velice běžné, že se opakuje skrze vrstvu nebo daný druh buňky, takto působící jako modul pro specifický druh zpracování informace.”¹ [kurzíva přidána]

Informace z fyzického světa je přenášená do našeho mozku pomocí pěti smyslů využívajících elektrická zařízení, která přeměňují jednu formu energie do elektrické energie. Naše těla majísenzorické receptorové buňky (smyslové přijímací buňky),protože existují různé druhy fyzických podnětů, které musí být přeměněny do elektrických signálů. Například pro sluchové podněty je potřeba jiný druh receptorové buňky, než pro čichové podněty.

Neuron může být připodobněný k vypínači, který se buď zapne nebo vypne podle správných podmínek. “Za normálních tělesných podmínek může být frekvence přenosu [elektrických pulsů] v rozmezí mezi 10 a 500 impulsy za sekundu.”² Impuls se nevytvoří, dokud nedostane neuron dostatečně silný podnět. Je těžké si představit komplexní integraci [sloučení] elektrických signálů bez uvědomění si stvořitelovy moci a moudrosti.

Jednotlivý neuron je jen malá součástka ve vzájemně propojené soustavě obvodů nervového systému. Informatik Dr. Werner Gitt říká: “Kdyby bylo možné popsat [nervový systém] jako schéma obvodu, [s každým neuronem] znázorněným jednou špendlíkovou hlavičkou, takové schéma obvodu by vyžadovalo oblast několika čtverečních kilometrů… [bylo by] několiksetkrát složitější než celá globální telefonní síť.”³

Abychom získali pravé pochopení komplexnosti [složité ucelenosti] tohoto systému obvodů, musíme rozumět, že koordinace mezi neurony je nezbytná. Výpočty potřebné pro takovou koordinaci jsou enormní. “V mozku může existovat od deseti do sta triliónů synapsí [tj. spojení mezi neurony], akaždá funguje jako malá kalkulačka, která zaznamenává signály přicházející jako elektrické pulsy.”⁴[kurzíva přidána.] Takto se přenášejí zprávy z mozku i do mozku, pohybující se z jednoho neuronu ke druhému.

Je obtížné rozumět tomu, jak někdo může věřit, že nervový systém, obzvláště mozek, mohl být vyprodukovaný evoluční nahodilostí a výběrem*. Jen jsme se dotkli elektrického designu přítomného ve zbytku těla. Pravdou je, že vědci stále objevují více o jeho funkcích, protože jeho komplexnost [složitá ucelenost], která daleko převyšuje cokoliv vyprodukované člověkem, není nic menšího než zázrak. Opravdu můžeme promluvit s Davidem: “Budu tě chválit, protože jsem strašně nádherně udělaný, zázračná jsou tvoje díla, a to moje duše zná velmi dobře” (Psalm 139:14).

Jak naše nervy přenášejí informaci?

Austral International, Dennis Kunkel

Nervové vlákno je v podstatě prodloužení jednotlivé nervové buňky.

Vnitřek a vnějšek většiny našich buněk jsou okoupané tekutinou obsahující kladně a záporně nabité ionty (např. sodík Na⁺; draslík K⁺, chlorid Cl^-). Používáním komplexních biologických “pump” je mašinérie buňky schopná přenášet kladně nabité ionty skrze (polo)propustnou membránu, čehož konečný výsledek je maličký přebytek záporně nabitých iontů uvnitř. To znamená, že přes membránu bude elektrické napětí, takže vnitřek a vnějšek jsou jako kladný a záporný pól baterie, tj. membrána jepolarizovaná (obr.1).

Jestli něco způsobí, že se membrána náhle stane na jednom místě více propustnou, výsledný tok kladných iontů nazpět do buňky způsobí, že se rozdíly náboje v tomto bodě zruší – tj. membrána se tam stanedepolarizovaná (obr.2).

Tato depolarizace se potom rozšíří stranou jako vlna podél buněčné stěny, tj. podél nervového vlákna. Zpráva v našich nervových vláknech není přenášená elektrickým proudem jako takovým, alevlnou depolarizace (obr.3). Biologické pumpy buňky obnoví té membráně elektrický náboj za dráhou vlny.

Mnoho věcí-mechanické nebo elektrické podněty, nebo chemické vlivy-může způsobit tento dočasný vzrůst propustnosti. Tam, kde jedno nervové vlákno ‘A’ udělá kontakt s jiným vláknem ‘B’ (čemuž se říkásynapse), přicházející vlna způsobí uvolnění speciálních transmiterů-chemických přenašečů-z malých zásobníků. Tyto chemikálie způsobí v tom kontaktním bodě vlákna ‘B’ depolarizaci a takto odstartují novou vlnu depolarizace, která jde stejným směrem. Po uvolnění transmiterů, tyto musí být téměř okamžitě rozloženy, jinak by ‘B’ zůstalo depolarizované a neschopné vybudovat náboj připravený pro další “zapálení”.

Organofosfátové insekticidy (např. malathion) pracují tak, že zabraňují tomuto rozkladu a takto nervové buňky hmyzu přestávají správně fungovat. Protože naše nervová vlákna používají stejné transmitery, malathion je pro lidi jedovatý, pokud jsou vystaveni jeho dostatečnému množství.

Celý tento cyklus nabití, vybití, chemického uvolnění, rozložení a nové výroby se může stát několiksetkrát za sekundu. Dokonce i s tímto velice zjednodušeným popisem je to zřetelně úžasný proces. Informace naplánovat a udělat toto všechno je skladována v kódu naší DNA, což je materiál dědičnosti. Opravdu jsme strašně nádherně udělaní! Pyramidové neurony z lidského centrálního nervového systému. Systém přenosu informace je mnohem komplexnější, než cokoliv kdy člověk vymyslel.