Explore
Also Available in:

Svědectví z Wyomingu – Green River


Přeložil Jakub Haver a Pavel Kábrt (kreacionismus.cz)

Útvary Green River v americkém státě Wyoming jsou geologům dobře známé nejen pro své velmi dobře zachovalé fosilie, ale také proto, že se dostaly do popředí debat o věku Země. Kritici kreacionismu se často odvolávali na skály v Green River jako na nevyvratitelný důkaz mnoha milionů let staré Země.1,2,3

Důvodem je to, že ložiska se prý skládají z několika miliónů tenkých vrstev břidlice, z nichž každá má ve starodávném jezeře představovat uložení jednoho období v roce (hrubší vrstvy v létě a jemnější vrstvy v zimě). Každá letní / zimní dvojice vrstev–nazývané varvy–by pak měla představovat jeden rok. Většina geologů tvrdí, že samotné ukládání těchto vrstev muselo trvat několik milionů let. Zastánce staré Země, geolog (vyznáním evangelikál) Dr. Davis Young, to podal takto:

‘V některých úsecích horniny formace Green River je více než milion svisle navrstvených varvových dvojic. Tyto uložené varvy jsou téměř jistě sedimenty fosilního dna jezera. Pokud ano, každá dvojice vrstev sedimentu představuje usazeninu jednoho roku… Celkový počet párů varvových vrstev naznačuje, že jezera existují už několik milionů let.’4

Očividně je toto vážná námitka těm, kteří věří v mladý věk země podle Písma (méně než 10 000 let).

Ovšem kritici (kteří se však v každém případě mýlí, pokud raději spoléhají na neúplné údaje omylných vědců, než na neomylného Boha, který zná všechny údaje), vynechávají některé důležité informace, které osvětlují původ těchto varv. Již v roce 1961 kreacionisté poukazovali na určité rysy formace v Green River, které se daly jen těžko uvést do souladu s obvyklým výkladem vzniku těchto varvových vrstev.5 Například hojnost a velká rozšířenost dobře zachovalých fosilií napříč sedimenty. Podle dvou běžných geologů:

‘ … fosilní sumci jsou v pánvi Green River rozptýleni na ploše 16 000 km2 … Velikost sumců se pohybuje v rozmezí od 11 do 24 cm, s průměrem 18 cm. Jejich zachovalost je výborná. Dokonce je u některých exemplářů dobře zachována kůže a jiné měkké části, včetně tukové ploutve.’6

Další evolucionista uvedl:

‘Během první poloviny sedmdesátých let byly v Green River objeveny obrovské koncentrace Presbyornis [vyhynulý vodní pták].’7

To by nám ale říkalo, že útvary Green River vůbec nejsou obvyklým jezerním ložiskem! Moderní jezera neposkytují takové podmínky, které jsou potřebné pro zachování velkého množství fosilních ryb a ptáků.

Experimenty vědců z muzea přírodních věd v Chicagu ukázaly, že mrtvá těla ryb, vložená do bahnitého dna, se rozložila docela rychle, a to dokonce i v podmínkách chudých na kyslík. Při těchto pokusech byly ryby umístěny do drátěných klecí, aby je ochránily před mrchožrouty, avšak za pouhých šest a půl dne byla všechna těla rozložena a dokonce se oddělily i kosti.8

Fosílie Presbyornis jsou ještě problematičtější. Ptáci mají duté kosti, které se obvykle dobře nezachovají ve fosilním záznamu. Jak byly tyto kosti ptáků, než byly zcela pohřbeny vytvořením dostatečného počtu jemných ročních vrstev, chráněny před mrchožrouty a rozložením po dobu tisíců let? "Obrovský výskyt ptačích kostí jasně svědčí o tom, že na teorii pomalého ukládání je vážně něco špatně. Spíše takové fosilie podporují názor rychlého pohřbení.

Podezření kreacionistů ohledně správného výkladu vzniku varvových vrstev byla potvrzena ve studii dvou geologů, publikované v roce 1988.9 Poblíž Kemmerera ve Wyomingu obsahují útvary Green River dvě vrstvy vulkanického popela (tuff), každý o síle dva až tři centimetry.

Vrstva sopečného popela je ukázkovým příkladem toho, co geologové nazývají ´horizont události´, protože k jeho uložení dochází zásadně okamžitě, jednorázově, v tomto případě to byly vulkanické erupce. Obě vrstvy popela jsou od sebe odděleny vrstvami břidlic od 8,3 do 22,6 centimetrů.

Pokud je standardní interpretace správná, potom by počet břidlicových vrstev mezi vrstvami popela měl být stejný po celé pánvi Green River, protože i počet let mezi oběma erupcemi by byl stejný.

Geologové však zjistili, že počet břidlicových vrstev mezi vrstvami popela se pohyboval od 1160 do 1568, přičemž počet vrstev od středu směrem k okraji pánve vzrostl až o 35 %! Badatelé dospěli k závěru, že to není slučitelné s teorií sezónního ukládání ´varv´ ve stojatém jezeře.

Tak jak tedy došlo k uložení té velké tloušťky jemně vrstvených břidlic v Green River? Kreacionističtí geologové musí tuto záležitost ještě podrobněji prozkoumat, ale zdá se, že jsou tu velké možnosti k vytvoření modelu katastrofického původu těchto sedimentů. Existuje velké množství experimentálních a pozorovaných dat, ukazujících na to, že k vytvoření podobně vrstvených varvám podobných sedimentů může v katastrofických podmínkách dojít velmi rychle.10,11,12,13,14 Například v roce 1960 hurikán Donna zasáhl pobřeží jižní Floridy a přikryl ji vrstvou tence vrstveného vápence o tloušťce patnáct centimetrů.15 Jiný příklad pochází ze švýcarského jezera, ve kterém v jediném roce vzniklo až pět párů vrstev, uložených rychlým vířením hustě zakalené spodní vody.16

Jsou-li dány správné podmínky, tence vrstvené bahnité sedimenty mohou a vznikají rychlou sedimentací. V rozporu s tvrzením zastánců staré země nejsou nutná dlouhá časová období.

Odkazy a poznámky

  1. A. Hayward, Creation and Evolution: The Facts and Fallacies, Triangle, London, pp. 87–88, 1985. Návrat k textu.
  2. D. Stoner, A New Look at an Old Earth, Schroeder Publishing, Paramount, California, pp. 78–79, 1992. Návrat k textu.
  3. D.A. Young, ‘The discovery of terrestrial history’, in Portraits of Creation, H.J. Van Till, R.E. Snow, J.H. Stek and D.A. Young, William B. Eerdmans, Grand Rapids, Michigan, 1990. Návrat k textu.
  4. Ref. 3, p. 77. Návrat k textu.
  5. J.C. Whitcomb and H.M. Morris, The Genesis Flood, Presbyterian & Reformed, Phillipsburg, New Jersey, pp. 424–429, 1961. Návrat k textu.
  6. H.P. Buchheim and R.C. Surdam, ‘Fossil catfish and the depositional environment of the Green River Formation, Wyoming’, Geology 5:198, 1977. Návrat k textu.
  7. A. Feduccia, ‘Presbyornis and the evolution of ducks and flamingos’, American Scientist 66:299, 1978. Návrat k textu.
  8. R. Zangerl and E.S. Richardson, ‘The paleoecological history of two Pennsylvanian black shales’, Fieldiana: Geology Memoirs 4, 1963. Návrat k textu.
  9. H.P. Buchheim and R. Biaggi, ‘Laminae counts within a synchronous oil shale unit: a challenge to the “varve”? concept’, Geological Society of America Abstracts with Programs 20:A317, 1988. Návrat k textu.
  10. S.A. Austin, editor, Grand Canyon: Monument to Catastrophe, Institute for Creation Research, Santee, California, pp. 37–39, 1994. Návrat k textu.
  11. M.J. Oard, ‘Varves—the first “absolute”? chronology. Part I—historical development and the question of annual deposition’, Creation Research Society Quarterly 29:72–80, 1992. Návrat k textu.
  12. M.J. Oard, ‘Varves—the first “absolute”? chronology. Part II—varve correlation and the post-glacial time scale’, Creation Research Society Quarterly 29:120–125, 1992. Návrat k textu.
  13. J. Fineberg, ‘From Cinderella’s dilemma to rock slides’, Nature 386:323–324, 1997. Návrat k textu.
  14. H.A. Makse, S. Havlin, P.R. King and H.E. Stanley, ‘Spontaneous stratification in granular mixtures’, Nature 386:379–382, 1997. See also Sedimentation Experiments: Nature finally catches up! Journal of Creation 11(2):125–126, 1997; creation.com/sednature. Návrat k textu.
  15. M.M. Ball, E.A. Shinn and K.W. Stockman, ‘The geologic effects of Hurricane Donna in South Florida’, Journal of Geology 75:583–597, 1967. Návrat k textu.
  16. A. Lambert and K. Hsü, ‘Non-annual cycles of varve-like sedimentation in Walensee, Switzerland’, Sedimentology 26:453–461, 1979. Návrat k textu.

Helpful Resources

Refuting Evolution
by Jonathan Sarfati
US $8.00
Soft cover
Evolution's Achilles' Heels
by Nine Ph.D. scientists
US $17.00
Soft cover