Další důkazy, že Australopithecus byl vymřelým lidoopem

Michael J. Oard
Přeložil M. T., editoval Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

Australopithecus je od 20. let 20. století propagován jako klíčový chybějící spojovací článek mezi člověkem a lidoopy, navzdory velkému množství dat, která ukazují, že je specifickým vymřelým lidoopem.^1,2 Sir Solly Zuckerman, britský anatom, zjistil, že velmi málo vědců chce slyšet, že Australopithecusnebyl chybějícím spojovacím článkem. Přestože bylo do schématu údajné lidské evoluce přidáno několik nových ´druhů´, je do něj stále dosazován i Australopithecus.³

Hromadí se důkazy, že Australopithecus byl lidoop

Přibývají další a další důkazy toho, že Australopithecus není ničím jiným než vymřelým lidoopem. Tvrdilo se, že A. afarensis (druh, ke kterému patří slavný fosilní exemplář Lucy) chodil vzpřímeně, existují však morfologické důkazy toho, že Lucy chodila po čtyřech tzv. kotníkovou chůzí, jako dnešní lidoopi.^4,5 Lucy měla také lidoopí mozek, čelisti, končetiny i vnitřní ucho.⁶ Nedávná analýza zubů A. bahrelghazali odhalila, že se tento ´druh´ živil hlavně trávami a ostřicemi, tedy typem kvetoucích rostlin,⁷ což připomíná spíše jídelníček zvířat, a nikoli stravu na cestě ke stravě lidské. I další našli důkazy toho, že A. afarensis je stejně jako Ardipithecus ramiduslidoopem.⁸

Lucy šplhala po stromech

Představa, že Lucy chodila vzpřímeně a byla na cestě k tomu stát se člověkem, utrpěla ještě jednu trhlinu. Nedávno byla objevena lopatka dalšího A. afarensis, a z této lopatky podobné lopatkám lidoopů vyplynulo, že Lucy šplhala po stromech.⁹ I když nález pochází z mladého jedince, lze přesto aplikovat jeho závěry i na jedince dospělé. Někteří tvrdí, že se lopatka podobá lopatkám lidoopů, protože Lucy byla malého vzrůstu, z nového nálezu však plyne, že je tomu tak proto, že Lucy opravdu žila na stromech.¹⁰

Přiměl tento nález paleoantropology, aby přehodnotili status Lucy a vyřadili ji z´rodokmenu člověka´? Odpověď zní ne. Prostě prohlásili, že Lucy chodila jak vzpřímeně tak zároveň žila na stromech či že schopnost šplhat po stromech je evolučním ´pozůstatkem´, který ještě chvíli přetrvával, zatímco se u Lucy ´vyvíjela´ schopnost chůze po zemi.¹¹ V doprovodném článku hodnotícím celý výzkum se v Science na závěr píše:

„Ramenní kosti mladého australopitheka se podobají kostem dnes žijících lidoopů, což svědčí o tom, že šplhání po stromech bylo stále pro tyto dvounohé rané předky člověka důležité.“¹²

Takže to vypadá, že Australopithecus, zejména A. afarensis, zůstane chybějícím spojovacím článkem navzdory svým převažujícím opičím znakům včetně schopnosti chůze po čtyřech a šplhání po stromech. Jinak by evolucionistům zůstalo v jejich paradigmatu obrovské intelektuální vakuum, a jak jsem si jist, to by bylo pro ně velmi nepříjemné. Zdá se, že slova Sira Sollyho Zuckermana stále platí:

„Témata chybějícího spojovacího článku a příbuznosti člověka se zvířaty jsou stále natolik vábivá, že asi bude vždy těžké vypudit ze srovnávacího studia primátů, žijících i fosilních, onen druh mýtů, které je neozbrojené oko schopno vykouzlit na základě představ, ve kterých přání je otcem myšlenky.“¹³